Psycholog dobře chápe násilnou reakci Roma na urážky ze strany gádžů, o které mluví Reiznerová (1993): „Můžeme se divit, kopne-li romský výrostek z ničeho nic do auta, které mu nic neudělalo? Zbije-li českého kluka, který jde klidně kolem? To všechno je z bezradnosti, z bezmoci, z pocitu nahromaděné křivdy, ze špíny, která se na něj bezdůvodně hází…“ [1]

Je třeba přiznat, že Romové se ke svému štěstí poprvé ve své historii dostali na významnou pozici, ve které se nikdy předtím nenacházeli, ani nacházet nemohli. Mají vlastní mediální institut. Mohou se veřejně vyjadřovat a dát veřejně najevo svoje pocity, nálady a postoje. Poprvé mají šanci využít zvláštní výsady, kterou zde dosud nevyváženě využívala jen majorita. Jednoznačně se to dá chápat jako jistý historický zlom, na který Romové museli dlouhou dobu čekat a který nastal s tzv. Věkem médií. Prozatím si asi málokdo na straně české většiny plně uvědomuje tento významný posun, ale doufám, že je jen otázkou času, kdy se reflexe této menšiny, kterou já spatřuji v celkovém pojetí serveru Romea.cz, přestane podceňovat a začne se obezřetněji vnímat tím správným způsobem.  Založení serveru Romea.cz nepochybně vnímám jako velmi důležitý přínos a považuji to za významnou událost v historii Romů.

[1] S Romy žít budeme – jde o to jak, Pavel Říčan